BALADA DOLOMITSKÁ :
Pátek je před prázdninama, vyrážíme z Kuříma,
zítra ráno v Dolomitech přivítá nás Cortina.
Ještě před tím, se zpožděním, musejí nás České dráhy
dopravit do stověžaté matičky českých měst Prahy.
Rychle metrem na Černý most, kde už čeká autobus,
krásný, nový, celý žlutý, ale vevnitř ? Pěkný hnus !
V levé části autobus všichni krásně rozvaleni,
kdo však vpředu vpravo sedí otlaky má na koleni.
Přežili jsme noční přejezd, první tůra na nás čeká,
ne však do hor, to od busu, do kempu cesta předaleká.
V klidu stany postavit si, sraz v jedenáct na parkovišti.
Hodinka na přímém slunci - vážně těžce na cvičišti.
Feratisti mizí v dáli a skromná turistická skupina ?
Popojeli jsme si busem na kraj města Cortina.
Měli jsme jet ještě výše, autobus je však moc těžký,
co nám zbývá, vyrážíme po asfaltu pěkně pěšky.
Až pod masiv Pomagnanon postupně vystoupáme,
na rozcestí v stínu lesa do trávy uleháme.
Dvě hodinky zdrřímli jsme si, pak na cestu vyrazili
pořád lesem z kopce dolů, aniž bychom zabloudili.
Další ráno vyjíždíme k Auronzo chatě,
slunko svítí, celkem vedro, stačí krátké gatě.
Kolem kopce Paternkofel čeká nás dnes tůra
a na závěr, pro vybrané, z kopce metrů fůra.
Až po chatu Drei Zinnen, probíhá vše v pohodě,
právě tady, na terase, dochází však k dohodě.
Sedíme tu přes hodinu, začíná být celkem zima,
vyrazit už k autobusu, přišlo by nám vážně prima.
Je nás deset, takže Korky nakonec i souhlasí
lehce vpravo rukou mávne, trasu 105 vytasí.
Na rozcestí stopětka pak vede jenom jedním směrem,
takže celkem bez obav, kvapíkem to z kopce berem.
Něco asi špatně bude, klesáme stále níž a níž,
jistě nežli k Auronzu máme k jiné chatě blíž.
Rozhodujem jednohlasně, pokračujem do údolí,
na to abychom šli zpátky už nás nohy hodně bolí.
V celém údolí jímž jdeme, telefonní signál není,
takže zprávu posíláme, Korkymu až ze stavení.
Nakonec se potkáváme až u hlavní silnice,
lehkou vyhlídkovou tůrou znaveni jsme velice.
V pondělí pak pohodově, projdeme se k vodopádu,
do Cortiny zamíříme, zahnat nebezpečí hladu.
V úterý si okruh dáme, kol Tofana masivu,
v Riffugiu Giussani odpočinem při pivu.
Při sestupu do údolí, máme zvláštní zábavu,
Iva o ni postará se, pošle batoh ze svahu.
Později pod kolmou stěnou našli jsme vše zázrakem,
takže je hned veseleji, i když je furt pod mrakem.
Středu si pak v pěti lidech pohodovou uděláme,
ještě jednou na Tre Cime ze všech stran se podíváme.
Poslední noc na nás čeká ve skvělém kempu v Cortině,
nakoupit lze v automatu a od devítí v kantýně.
Ve čtvrtek nás bus převáží skrze mnohá sedla,
pod jedno z nich, pod Gardenu, naše cesta vedla.
Ze sedla pak po sjezdovkách vzhůru vystoupáme,
pohledy na masiv Sella důkladně se pokocháme.
Na oběd a na kávičku v hospůdce se stavujeme,
po bouřce pak dolů k busu blátem dokloužeme.
Už jsme v kempu, obchůdek Spar je prý tři sta metrů,
skutečnost se ovšem blíží spíše kilometru.
Pátek ráno, dnes náš čeká výšlap předposlední,
ráno bouřka, potom leje, přestává až po poledni.
Program zrušen a v Canazei máme volný celý den,
projdeme se, nakoupíme, tuhle báseň napíšem.
To je konec této básně, ještě dneska krátká tůra
a pak noční cesta domů, vpravo vpředu noční můra.